Zlín a Baťův institut
Zcela na rovinu se přiznám, že jsem ve Zlíně nikdy nebyla. Fakt ne. Jen jsem tudy párkrát projížděla, ale bez zastávky.
Na konci loňského roku jsem se dočetla, že Baťův institut ve Zlíně pořádá výstavu s jednoduchým názvem Modrá. Je to výstava o modrotisku.
Za prvé se jedná o výstavu týkající se textilu, takže je jasné, že mě tato akce zaujala. Za druhé se koná ve Zlíně, takže jsem si říkala, že bych teda konečně mohla ten Zlín i navštívit.A za třetí to zapadalo do mých plánů, že se v letošním roce budu věnovat více novým zážitkům, poznávání, výletům a také sama sobě a svým zájmům. U této výstavy se pojí dohromady moje zájmy i moje práce. Barvení textilu, krásné vzory, textilní výtvarnictví. Prostě nádhera a něco, co mě nabíjí.
Původně jsem měla v plánu výstavu navštívit už koncem minulého roku, ale nakonec jsem návštěvu odložila na začátek března. Zjistila jsem, že se v rámci výstavy koná v tuto dobu beseda, které jsem se chtěla zúčastnit. Besedu už nestihnete, ale kdybyste chtěli výstavu navštívit, tak máte do 14. dubna 2024 ještě možnost.
Modrotisk
Mohla bych teď najít nějakou definici modrotisku na internetu, ale já vám to stručně popíšu vlastními slovy.
Jedná se o barvení látek indigem. Tím získáte modrou barvu, jejíž intenzita závisí na tom, kolikrát látku do indigové lázně namočíte. Tímto způsobem byste ovšem získali jen čistě modrou látku. Chcete-li látku vzorovanou, musíte na ni ten vzor nějak dostat. K tomu se využívá tzv. rezerva, což je hmota vyráběná z kaolínu a dalších substancí, která ma za úkol ochránit místa, na které se barva nemá dostat. Tato místa pak zůstanou bílá (nebo i v jiné barvě, ale to už je pak složitější postup).
Rezervu, které se říká tiskařský pop, nanášíte různými způsoby na látku. Můžete ji natisknout dřevěnými nebo jinými razítky, můžete ji nanést štětcem, nebo jako konturu. Určitě existují i další možnosti, ale důležité je, že při nanášení vytvoříte vzor, který na látce chcete mít a je fakticky jedno, jak toho dosáhnete.
A když je vzor nanesený, látku namočíte do indigové lázně, okolí bude modré a látka pod rezervou nikoliv.
Do indigové lázně nejspíš nebudete látku namáčet doma, ale pošlete ji do jedné ze dvou dílen, které se u nás stále modrotisku věnují. Buď do Strážnice nebo do Olešnice.
Co na výstavě uvidíte?
Hned na začátku výstavy najdete informační texty o tom, jak se dříve látky barvily, jaké rostliny se k tomu používaly a jak se dostalo indigo do našich končin. Je to zajímavé čtení.
A pak si můžete prohlédnout látky s různými vzory, oblečení vytvořené z modrotisku, bytové doplňky z modrotisku, také obrazy s modrotiskem, lidové kroje a další věci.
Já se musím přiznat, že mě zaujalo využití modrotisku na lidových krojích. Věděla, jsem, že se používal klasický tisk dřevěnými razítky, ale zde jsem narazila na využití šité batiky, kterou jsem do této doby znala pouze z japonské techniky shibori. A najednou koukám, ona je i na krojových sukních. To pro mě bylo opravdu překvapující. Možná proto, že sice pocházím z míst nedaleko od Olešnice, ale kroje jsem ve svém dětství nikde doma ani v okolí už nepotkala. Jedině o hodech a to jsme si kroje půjčovali v půjčovně, takže s historií obce nebo kraje neměly vůbec nic společného.
Vidíte na fotkách ty svislé pruhy? Tak to přesně je šitá batika. To je další způsob, který jsem nejmenovala. Předním stehem vyšijete vzor, který pak hodně stáhnete a namočíte do barvicí lázně. A to stažení zde působí jako rezerva, protože se tam nedostane barva. Zní to jedoduše, ale musí se to to umět, aby to vypadalo dobře.
Ale modrotisk nepřiřazujte jen ke krojům nebo do historie. Má využití i v moderní textilní tvorbě a vypadá úplně dokonale. Jo, pokud máte pocit, že jsem z něj nadšená, tak je to pravda.
Na první fotce je podle popisu metráž, ale mě to přijde jako dokonalý obraz na zeď. Jednoduchý, moderní, efektní.
Na druhé fotce vidíste sedáky z modrotiskových látek a na třetí pak látku zdobenou šitou (možná i vázanou) batikou, ze které by mohly být třeba zajímavé závěsy do interiéru. Nebo povlečení. Nebo cokoliv dalšího.
Beseda s výtvarnicí Janou Kubínovou
Na začátku jsem psala, že jsem odložila návštěvu výstavy na začátek března kvůli besedě. Byla to beseda s Janou Kubínouvou.
Jana je textilní výtvarnice, která pracovala v Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) a věnovala se právě modrotisku. Po zániku ÚLUVu přešla na volnou nohu a teď ji můžete najít na Fleru pod jménem blueprint. Nadále se věnuje práci s modrotiskem, spolupracuje i s japonskou odvění výtvarnicí a vedle modrotisku tvoří třeba také z kanafasu.
S Janou se virtuálně znám už dlouhé roky z Fleru a měla jsem možnost ji díky výstavě poznat i naživo, za což jsem moc ráda. Bylo opravdu zajímavé poslouchat zkušenosti člověka, který má za sebou roky práce s modrotiskem a tvořením vzorů a jsem opravdu ráda, že jsem na besedu dorazila.
Hudební doprovod
Hudební doprovod k besedě je něco, na co opravdu nesmím a ani nechci zapomenout. Bylo to skvostné, za srdce beroucí, prostě nádherné.
Zpívaly nám Vlčnovské búdové umělkyně a naprosto si vystačily jen s vlastním zpěvem. Hudební nástroje nebyly zapotřebí.
Vyfotila jsem je pro vás (nahrávku nemám) i z toho důvodu, že mají na sobě oblečení, které pro ně vytvořila právě Jana Kubínová. Využila modrotisk v moderním pojetí a každé šaty jsou jiné, jak sami na fotce vidíte.
Z toho je zřejmé, že modrotisk můžete využít opravdu různým způsobem a mám takový pocit, že je to technika, ke které se i já jednou dostanu 🙂
Zajímá vás moje práce? Fotky z procesu? Aktuality?
Sledujte mě na sociáních sítích.
Chcete dostávat informace přímo do vaší e-mailové schránky? Přihlaste se k odběru novinek.